Biolampa - princip

Příznivé a hojivé účinky světla byly využívány už ve starověku. Dnes je chápeme jako naprosto přirozenou věc a "Solux" nebo "horské slunce" patří už ke standardnímu vybavení nejen v ordinacích a na rehabilitačních pracovištích, ale najdeme je i v celé řadě domácností.

Světloterapie se však dlouhou dobu omezovala pouze na prosté působení vyzařovaného tepla či na ozařování infračervenými paprsky a ke skutečnému průlomu v širším využívání léčebných účinků světla došlo až s rozvojem laserové techniky od druhé poloviny šedesátých let. Ozařovací lasery byly zkoumány zejména v souvislosti s léčbou špatně se hojících ran, vředů, jizev a povrchových poranění, pro své analgetické, protizánětlivé a další účinky. Laserový paprsek se od světla z jiného zdroje odlišuje několika zásadními vlastnostmi:

Monochromatičností - tj. tím, že jeho světlo září pouze na jedné, přesně stanovené vlnové délce a není složeno z více barev. Koherentností - tj. tím, že jeho světlo kmitá ve stejné fázi, má tzv. rovný kmitočet. Polarizací - tj. tím, že všechny částice vyzařovaného světla se šíří pouze jedním směrem.

Tyto vlastnosti laserového paprsku mají při styku s živou tkání za následek podporu zdravého vývoje buněk, efekt označovaný v odborné literatuře jako biostimulace, při níž hraje nejdůležitější roli právě polarizace světla. Na základě tohoto zjištění se pak přistoupilo k pokusům, zda je možné dosáhnout srovnatelného biostimulačního efektu i s použitím jiného zdroje světla. Poměrně značným handicapem, který zatím brání masovému rozšíření laseru, je totiž jeho vyšší cena, nehledě na to, že je při jeho používání třeba dodržovat určité bezpečnostní a hygienické normy. Teoretická práce i klinické zkoušky pak vedly počátkem osmdesátých let ke zkonstruování podstatně jednoduššího, levnějšího a dostatečně účinného zdroje léčebného biostimulačního světla, pracujícího na principu polarizace světla vyzařovaného halogenovou žárovkou

Biolampa tedy generuje, podobně jako je tomu u ozařovacích laserů, polarizované záření. Na rozdíl od monochromatického světla laseru je však její záření polychromatické, to znamená, že svítí v široké oblasti spektra. Aby byly z jejího světla vyloučeny i ty nejmenší eventuální škodlivé prvky, je z něho odfiltrována ultrafialová složka. Tím jsou vyloučeny potenciální vedlejší negativní účinky i při opakovaném častém použití. Spektrální vyzařovací průběh biostimulačního světla Biolampy sahá od 430 nm přes viditelnou část spektra až k neviditelnému záření blízké infračervené části spektra do 2.800 nm. Světlo působí jednak povrchově, ale proniká i do tkáně do hloubky zhruba 1 - 2,5 cm.

Při používání Biolampy dochází k tzv. biostimulačnímu efektu. Pod tímto výrazem se rozumí jednak spuštění a podnícení již probíhajících řídících pochodů na úrovni samotných buněk ve tkáni, jednak zpomalení chorobných a degenerativních procesů v těchto buňkách. Lineárně polarizované světlo působí na molekulární strukturu buněčných membrán a mitochondriálního aparátu, čímž se urychlují metabolické pochody bez hromadění odpadních látek, podnítí se tvorba potřebných buněčných působků (opioidů, prostaglandinů, neurotransmiterů aj.), a naopak utlumí se tvorba látek provázejících chorobné stavy. Dále lze pozorovat zvýšení aktivity makrofágů nezbytných pro úspěšné hojení ran, stejně jako podnícení činnosti fibroblastů, které jsou základem pro hojivé pochody kožních štěpů a jizev.